Finanční válka a urychlování monetárního resetu.
Současná sankční válka USA a EU ve spojitosti se speciální vojenskou operací Ruska na Ukrajině bude mít konsekvence nejen pro Rusko ale i pro státy, které sankce uvalují. Je dobře známo, že jak USA tak i EU odebírají z Ruska značná množství nejen minerálních paliv, ale také dalších komodit. Podle názoru Zoltana Pozsara z Credit Suisse tak americká komoditní krize může dát vzniknout novému světovému řádu, podobně jako tomu bylo v době dohod Bretton-Woods. Tento stratég krátkodobých sazeb Credit Suisse také uvedl, že nový řád oslabí americký dolar a vytvoří vyšší inflaci v západním světě. Konečným důsledkem může být opuštění dolaru jako dominantní rezervní měny. To už se v minulosti stalo mnohokrát i s dřívějšími dominantními měnami.
Jsme v jakési analogii svědky zrodu Bretton Woods III – nového světového (měnového) řádu centrovaného kolem měn založených na komoditách na východě, který pravděpodobně zpochybní systém euro-dolar. Dohoda z Bretton Woods (pojmenovaná podle místa konference v Bretton Woods, New Hampshire) vyjednaná 44 zeměmi na sklonku druhé světové války stanovila zlato jako základ pro americký dolar, přičemž ostatní měny pak byly navázány na dolar. Tato struktura se začala rozpadat v 60. letech, když byly obchodní deficity USA příliš velké na to, aby je bylo možné ignorovat, a zcela se rozpadla v roce 1971, kdy USA opustily spojení mezi dolarem a zlatem. Prezident Nixon tím de facto umožnil tisk dolarů, čímž byly tyto deficity utlumeny. Počáteční éra Bretton Woods (1944-1971) byla kryta zlatem, Bretton Woods II (1971-současnost) je kryta „vnitřními penězi“ (v podstatě vládními papíry USA) a Pozsar říká, že Bretton Woods III bude kryto „vnějšími penězi“ (tj. opět zlatem a dalšími komoditami). Pozsar označuje jako konec současného měnového režimu den, kdy se země G7 zmocnily ruských devizových rezerv po invazi Ruska na Ukrajinu. To, co bylo dříve považováno za bezrizikové, se stalo rizikovým, protože neexistující úvěrové riziko bylo okamžitě nahrazeno velmi reálným rizikem konfiskace.
Velkým hráčem se stala Čína a co se děje, není pro Čínu vůbec negativní. Pozsar vidí, že Čínská lidová banka (PBOC) čelí dvěma alternativám, jak ochránit své zájmy – buď prodat státní dluhopisy na nákup ruských komodit, nebo provést vlastní kvantitativní uvolňování, tj. tisknout renminbi. na nákup ruských komodit. Pozsar očekává, že oba scénáře znamenají vyšší sazby a vyšší inflaci na Západě.
Pozsar zakončil svou poznámku komentářem o bitcoinu (BTC). Očekává, že z toho bude mít prospěch, ale pouze „pokud ještě bude existovat“.
Ve státech mimo kolektivní Západ rychle roste zájem o zlato jako uchovatele hodnoty nezávislého na Washingtonu a Bruselu. Rusko a Čína již dlouho zvyšují své zlaté rezervy, které ukázaly svoji užitečnost na pozadí sankčních válek. Bretton Woods 3.0. znamená posílení nezápadních měn, jejichž hodnota je založena na vlastních komoditách – zlato, ropa, plyn, kovy. Poptávka po nich nyní rychle roste – a ceny lámou nové rekordy. Monetární model eurodolaru může proto postupně odejít do ztracena. Je zřejmé, že takové změny mohou být způsobeny jen vážnými otřesy. Ale politika Bidenova týmu zmrazit suverénní dolarové účty a vést sankční války jen tyto procesy urychluje a hrozí, že budou pro neoliberální světový řád fatální. Postupně se rozvíjí krize na trhu komodit. Zde jsou komodity kolaterálem a kolaterálem jsou peníze. Tato krize je o rostoucí přitažlivosti vnějších peněz před vnitřními penězi. Bretton Woods II byl postaven na vnitřních penězích a jeho základy se zhroutily před týdnem, když G7 zabavila ruské devizové rezervy.
Dnes máme dvě premisy.
Za prvé, červnové spready FRA-OIS se mohou dále zvětšit, alespoň na 50 bps, a to jak kvůli finančním prémiím taženým cenami komodit, tak kvůli trhům, které eliminují zásahy Fed.
Za druhé, je vhodný čas získat dlouhodobé přepravní sazby, které jsou v současné době spojeny s „geo-monetární“ dynamikou. Sazby za přepravu jsou cenou v rozvaze pro „comodity RV traders“ (obchodní domy s komoditami) a pro suverény, kteří mohou podstoupit riziko přesunu a skladování subprime, sankcionovaných komodit.
Neruské komodity jsou dražší kvůli nabídkovému šoku způsobenému sankcemi, který v zásadě vyřadil ruské komodity do režimu „offline“. Pokud jste obchodník s komoditami (s pákovým efektem), musíte si půjčit více od bank, abyste nakoupili komodity a abyste je mohli přesunout a prodat. To, co vidíme při 50letém výročí nabídkového šoku OPEC z roku 1973, je něco podobného, ale podstatně horšího – nabídkový šok v Rusku v roce 2022 který neřídí dodavatel, ale spotřebitel.
Agresor v geopolitické aréně je trestán sankcemi a sankcemi řízené pohyby cen komodit ohrožují finanční stabilitu na Západě. Je dostatek zajištění pro marži? Je dostatek kreditu na marži? Co se stane s komoditními futures burzami, pokud hráči selžou? Jsou CCP neprůstřelné? Čím vyšší budou ceny neruských komodit a čím více ceny ruských komodit klesnou, tím bude rozpětí FRA-OIS širší.
Peníze mají čtyři ceny:
(1) Par – což je cena různých typů peněz, což znamená, že hotovost, vklady a akcie peněžních fondů by se měly vždy obchodovat 1:1.
(2) Úrok – což je cena budoucích peněz a který se vztahuje k OIS a šíří se kolem OIS napříč všemi možnými segmenty peněžního trhu.
(3) Směnný kurz – cena cizích peněz, tedy americké dolary vs. jiná měna
(4) Cenová hladina – což je cena komodit (všech ruských, neruských věcí) a přes komodity cena všeho ostatního.
Každá krize nastává na průsečíku trhů financování a kolaterálu a v současné krizi jsou komodity kolaterálem, přesněji řečeno, ruské komodity jsou jako subprime kolaterál a všechny ostatní komodity jsou prime. Tady jde ale o jiný případ než v r. 1973. Nyní je to stávka kupujících, nikoli stávka prodávajících. Každá krize se týká jádra vs. periferie a pro zastavení musí někdo vždy zatáhnout za ruční brzdu. Pokud máme pravdu a pokud se jedná o „krizi komodit“. Tematicky je to podobné roku 2008, ne z hlediska velikosti nebo závažnosti. Kdo tuto brzdu poskytne? Vidíme pouze jednu entitu: PBoC! (Public Bank of China).
Myšlenka za dlouhodobými sazbami za přepravu je jednoduchá: cena, kterou PBoC zaplatí za pronájem lodí, aby je naplnila ruskými komoditami, může teoreticky vzrůst stejně jako kolaps cen ruských komodit a to je hodně. Pronájem lodí je jako pronajímání balance u prodejce za účelem financování zásob. Pokud Čína nebude mít dostatečnou skladovací kapacitu na pevnině, bude skladovat ruské komodity na plavidlech plujících po mořích, čímž nebude zatěžována bilancí (PBoC to vše financuje tištěním peněz), ale přepravní kapacitou, která po zbytek světa bude také inflační.
Pokud věříte, že Západ dokáže vytvořit sankce, které maximalizují bolest pro Rusko a zároveň minimalizují rizika finanční stability a rizika cenové stability na Západě, můžete také věřit v jednorožce. Až tato krize (a válka) pomine, americký dolar by měl být mnohem slabší a na druhé straně renminbi mnohem silnější, podpořený košem komodit.
Dostali jsme se od éry Bretton Woods (zajištěné zlatými slitky) k Bretton Woods II (zajištěné vnitřními penězi, tj. státními pokladnami s nezajistitelným rizikem konfiskace), k Bretton Woods III (kryté vnějšími penězi, tj. opět zlatými slitky a dalšími komoditami). Až tato válka skončí, „peníze“ už nikdy nebudou jako dřív a bitcoin (pokud ještě bude existovat) z toho všeho bude pravděpodobně těžit. Zcela jistě z toho ale bude těžit zlato, stříbro a komodity obecně. Myšlenka Kinesis založená na digitalizaci zlata a stříbra (KAU, KAG) jako ekvivalentu pro účely každodenního obchodu a plateb z toho bude těžit samozřejmě také.
